Nechejme hráče hrát…

nechejme

Zní to jako samozřejmost – trenérova role je věnovat se rovnoměrně všem svým svěřencům a prostřednictvím sportu je učit, jak se chovat na hřišti i mimo něj. Hráč se soustředí především na vlastní hru a spolupráci s týmem. Rozhodčí píská v rámci pravidel fair play a fanoušci povzbuzují hráče k lepším výkonům i dobrému pocitu ze hry.

Ale funguje to tak v praxi? Nejednou se na hřišti stane, že hráči mají potřebu radit trenérovi koho a proč vystřídat, trenéři pokřikují na rozhodčí, jak by měli pískat a fanoušci se následně tímto chováním nechají strhnout. Výsledkem jsou pak zklamané obličeje hráčů, rozčilení rozhodčí a rozpačití rodiče.

Přitom je docela jednoduché soustředit se na svou pozici a dát do výkonu maximum (ať už se jedná o hráče, trenéra, rozhodčího či fanouška). Na konci zápasu jsme potom spokojenější a zároveň jdeme příkladem i všem ostatním účastníkům. Ostatně dobrá nálada je nakažlivá a je bezpochyby nejlepším receptem, jak si užít hru na 100 %!

Napsat komentář