Zákulisí pravého trenéra

zakulisi_praveho_trenera

Při pohledu na fotku si mnozí řeknou, že se jedná o veselou fotku dětí, které zřejmě vyhrály utkání. Když se ale na fotografii podívám já jako trenér, vidím za tím mnohem více. Především úsilí, tvrdou práci a splněné úkoly.

Spoustu lidí si myslí, že trenér se dostaví na trénink 5 minut před začátkem, odtrénuje a na konci odchází spolu s dětmi směrem domů. Pravý trenér má však povinnosti, které jsou mnohdy na nekonečném seznamu. Co taková, ač dobrovolná, práce obnáší?

  • PŘIPRAVENOST – připravujte si předem každou tréninkovou jednotku, soustředění, akci. Dorazte na trénink s předstihem a nachystejte si potřebné vybavení na plánované cvičení. Trénink díky tomu bude organizovaný a děti i rodiče se budou cítit spokojeně. Ve volném čase před tréninkem také stihnete vyřídit administrativní záležitosti a popovídat si s hráči i mimo samotný trénink, kde jen musí poslouchat a následovat vaše pokyny.
  • KOMUNIKACE – všichni trenéři a pomocníci by se od vás měli na začátku sezóny dozvědět, jaké jsou vize, cíle a plánované akce klubu. V dnešní moderní době není také problém snadno informovat rodiče emailem, a to pravidelně nejen co se týče srazů na zápasy, ale i o vašich budoucích plánech.
  • ORGANIZACE – myslete dopředu na všechny věci, které jsou potřeba k hladkému průběhu sezónou a začněte se zařizováním zavčasu: dresy, soupisky, doprava na zápasy, trofeje a diplomy, informační emaily atd… Je to všechno? Zdaleka ne, tak do toho.
  • SCHŮZOVÁNÍ – pokud to chcete se svým klubem někam dotáhnout, účast na pár schůzích jednoty, svazu a případně dalších organizací vás nemine. Díky těmto subjektům máte vůbec šanci svůj sport hrát, tak se nebojte s nimi spolupracovat. Jasně si formulujte, čeho chcete na schůzích docílit a dobře to uveďte.
  • FINANCE – v průběhu roku vám projdou rukama tisíce korun a to od oddílových příspěvků, přes startovné na ligu či soustředění až po granty, které musíte následně vyúčtovat do poslední korunky. Buďte pečliví a mějte všechny finance pod kontrolou. Excelová tabulka to jistí.
  • PROAKTIVITA – co bychom mohli ještě udělat, aby se naši hráči u nás cítili dobře? Stačí vyvinout trochu energie a času navíc a posílíte tak věrnost, z které vám vznikne silné jádro klubu. Poznamenejte si narozeniny dětí a nachystejte jim hobla, připravte mikulášské nadílky či vánoční dárečky, napište na banány k svačině povzbuzující hesla… a máte úsměvy na dětských tvářích zajištěny.
  • KRIZOVÉ SCÉNÁŘE – přemýšleli jste někdy o tom, jak byste se zachovali, kdyby se na zápase vážně zranil hráč z vašeho týmu? Nebo kdyby se na tréninku vzteklo malé dítě? Začněte si všechny možné krizové scénáře plánovat už teď, protože až přijde na věc, vy musíte být lídrem celé situace s chladnou hlavou. Přemýšlejte o tom, kdo se postará o postiženého a určete úkoly někomu, kdo se postará o zbytek.
  • NĚCO NAVÍC – i když jsou všechny body výše splněné, vždycky se najde ještě něco, co je potřeba udělat. Došperkujte svou činností klub k dokonalosti.

 

 ✮ TIP NA ZÁVĚR: uvědomte si, že na všechnu tuto práci nejste sami – nebojte se říci si o pomoc rodičům hráčů, asistent trenérům nebo přátelům. Sice to nebude přesně podle vašich představ a možná občas budou mít řeči, ale ve výsledku bude vše hotové a připravené pro dobrou věc => kvalitní a fungující sportovní oddíl vychovávající mladé lidi do života.

Díky, trenére!

Sportovně-společenská akce Díky, trenére odstartovala vloni a má jasný cíl – ukázat veřejnosti, že v Česku je hodně trenérů mládeže, kterým stojí za to říct díky. Za tímto projektem jsou sportovní nadšenci, kteří objíždí celou Českou republiku, aby vybrali ty, kteří si zaslouží nejvíce pyšnit se titulem Trenér mládeže 2016.

Děkuji za příjemnou návštěvu porotců, z které vznikl tento článek a video a jsem poctěna výběrem do Top 10!

6. listopadu se odehraje velké finále v pražské hale na Podvinném mlýně, kde se bude bojovat o titul Trenér mládeže 2016 a zájezdy na zahraniční stáže.

Držme palce, ať lakros uspěje! 🙂

Nebát se chybovat

nebatse

Ač je lakros kontaktní sport, naši malí hráči se většinou nebojí tvrdosti tohoto sportu. Stejně jako ostatní děti sportovci se obávají dostat se k míči a akci, aby náhodou neudělali chybu. Náš velký cíl je proto aktuálně „NEBÁT SE“ a to především chybovat. Držíme se následujících bodů:

  • Je v pořádku chybovat.
  • I ti nejlepší sportovci dělají chyby. Vědí však, jak se z nich poučit.
  • Je lepší chybu udělat, než se bát chybovat.
  • Používejte rituály (verbální i neverbální), které vás pomohou dostat zpět do hry: zhluboka dýchat, asociovat spláchnutí záchodu, otření potu z čela, setření smetí z ramene => tím náš problém/chybu posíláme pryč.

Jeden z nejslavnějších basketbalových trenérů Joh Wooden řekl:

Tým, který dělá nejvíce chyb, pravděpodobně vyhraje.

 

Otázky v první řadě pro trenéry a následně hráče:

Co je špatného na tom, když někdo dělá chyby?

Myslíte, že by bylo zábavné použít rituály, jako „spláchnutí záchodu“ přímo při zápase? Zkusíte to i přesto, že vám to ze začátku přijde k smíchu?

Věříte tomu, že vám rituály k poučení se z chyb pomohou vrátit se do hry v plné síle? Proč?

Zdroj: http://www.positivecoach.org/, foto Marcela Příhodová

Jak pracují trenéři na Zbraslavi

IMG_9907

I když je naše trenérská práce pouze koníček a nikdo z nás si tím nevydělává, bereme svou roli vážně a zodpovědně. Abychom vychovávali děti v našem klubu správným směrem a sami měli dobrý pocit, pracujeme následujícím způsobem:

  • Každého hráče na tréninku s úsměvem přivítáme a na konci se s ním rozloučíme.
  • Snažíme se vcítit do hráčovy aktuální situace a psychického stavu (rodinné zázemí, škola, osobní problémy apod.).
  • Bereme ohled na jeho další aktivity/kroužky a podporujeme ho v rozvoji všestrannosti.
  • Každý hráč je jiný – postavou, nadáním, chápáním… a proto přistupujeme k hráčům individuálně, dle jejich potřeb a schopností.
  • Zajímáme se, jak se hráči daří i mimo hřiště.
  • Hráče pravidelně hodnotíme, aby naše trenérská práce a vývoj hráče měly smysl -> podtrhneme silnou stránku a zdůrazníme, na čem je potřeba zapracovat a jak.
  • Pozitivně motivujeme jmenovitě všechny hráče, a to jak slovně, tak gesty.
  • Nesoustředíme se jen na výhru. Chceme splnit cíle a úkoly, které jsme si stanovili a dřeli na nich v rámci tréninku. Výhra je pak takovou zaslouženou třešňičkou na dortu.
  • Nebojíme se mluvit – s rodiči i dětmi o organizačních povinnostech a problémech.
  • Všichni musí díky nám cítit, že jsou součástí týmu a my jsme rádi, že s nimi můžeme trávit čas.
  • Děláme program tréninků a týmových akcí tak, aby bavil hráče i trenéry.
  • Děkujeme i za maličkosti. Pořád a každému.

A tímto vám děkuji za přečtení až do konce! 🙂

Foto: Andrea Havettová

Nechejme hráče hrát…

nechejme

Zní to jako samozřejmost – trenérova role je věnovat se rovnoměrně všem svým svěřencům a prostřednictvím sportu je učit, jak se chovat na hřišti i mimo něj. Hráč se soustředí především na vlastní hru a spolupráci s týmem. Rozhodčí píská v rámci pravidel fair play a fanoušci povzbuzují hráče k lepším výkonům i dobrému pocitu ze hry.

Ale funguje to tak v praxi? Nejednou se na hřišti stane, že hráči mají potřebu radit trenérovi koho a proč vystřídat, trenéři pokřikují na rozhodčí, jak by měli pískat a fanoušci se následně tímto chováním nechají strhnout. Výsledkem jsou pak zklamané obličeje hráčů, rozčilení rozhodčí a rozpačití rodiče.

Přitom je docela jednoduché soustředit se na svou pozici a dát do výkonu maximum (ať už se jedná o hráče, trenéra, rozhodčího či fanouška). Na konci zápasu jsme potom spokojenější a zároveň jdeme příkladem i všem ostatním účastníkům. Ostatně dobrá nálada je nakažlivá a je bezpochyby nejlepším receptem, jak si užít hru na 100 %!

Plnění emocionální nádrže

20150822_192100

Představte si auto. To potřebuje benzín, aby někam dojelo. Čím více mu dáme benzínu a ještě k tomu kvalitního, tím dále a lépe dojede. Věřte tomu nebo ne, stejně to funguje s lidmi jakéhokoliv věku ve sportu.

Každý z nás má tzv. emocionální nádrž – místo, které je plněno pochvalami, kritikou, hodnocením. Jako trenéři se během tréninků a zápasů můžeme držet těchto bodů:

  • Kouzelná míra 5:1 – lidé podávají nejlepší výkony, pokud dostanou 5 pochval na 1 kritiku.
  • Způsoby plnění emocionální nádrže – verbální a neverbální.
  • Vždy se snaž plnit nádrže všech hráčů.
  • Hodnocení musí vždy být pravdivé.
  • Pozorně koukej a oceňuj všechny rovnoměrně (hráče, asistent trenéry, rodiče co pomáhají)
  • Po zápase udělejte s týmem „Vítězné kolečko“ /viz. obrázek/ a každý se pochválí navzájem.
  • Požádej rodiče, kteří tráví čas na tréninku, aby dělali všem trenérům čárky pokaždé, když někoho pochválí.

Věděli byste…:

Na jaké věci/aktivity bychom se mohli u hráčů na tréninku zaměřit, abychom je následně ocenily?
Jaké jsou neverbální projevy, kterými plníme emocionální nádrže?

Zdroj: http://www.positivecoach.org/

Snaha jako zvyk

snaha_jako_zvyk

Hráč stráví většinou 60 minut na tréninku, kde se účastní různých her, trénuje dovednosti a herní principy. Při cvičení se mu určitá dovednost buď povede, anebo ne. My trenéři bychom však neměli dělit jeho výkon pouze na úspěch nebo neúspěch. Jde nám především o vynaloženou energii a snahu, kterou je potřeba adekvátně ocenit.

Prezentujme našim svěřencům, že snaha je mnohem důležitější než jakákoliv (ne)povedená nahrávka, střela, obranný zákrok. Snaha jako zvyk je proto jedním z hlavních tréninkových cílů lakrosového oddílu TJ Sokol Zbraslav v sezóně 2015/2016 a má tyto zásady:

  • hráč zlepšuje sebe, své spoluhráče i hru samotnou
  • hráč tvrdě pracuje na svých cílech a věří si
  • pochopení přímé úměry (čím více, tím lépe -> příklad: čím více budu studovat, tím budu chytřejší. Čím více budu běhat, tím budu rychlejší a vytrvalejší.)
  • tvrdou dřinou porazíš talent
  • makej, zpoť se, užij si to, zopakuj.

Při společném zahájení tréninku motivujeme hráče ke snaze splnit některé z bodů zmíněných výše. Kromě těchto zásad trenéři pečlivě sledují všechny zúčastněné hráče a oceňují jejich snahu nejen co se týče sportovních výkonů, ale také včasného příchodu, připravenosti, pečlivého plnění úkolů.

Zodpovězte si v trenérském týmu a následně s hráči otázky týkající se tématu „Snaha jako zvyk“. Poté se rozhodněte, zda vám tento postoj vyhovuje a chcete ho aplikovat ve vlastním tréninkovém plánu:

Seš připravený každý trénink makat naplno a užít si to?

Jakou díky tomu budeme mít sezónu?

V jakých oblastech se díky tvrdé dřině můžeš zlepšit a v čem ti to pomůže?

Zdroj: http://www.positivecoach.org/

Respekt ke hře

IMG_9931

Každý hráč by měl na hřiště vstupovat se základní znalostí respektu ke hře. Je to důležitější než jakékoliv sportovní dovednosti a herní principy.

Je naším trenérským cílem, abychom vychovávali slušně vychované hráče a to na hřišti a mimo něj.

Respektovat hru bychom měli v těchto oblastech:

  • PRAVIDLA – neporušovat je v náš prospěch.
  • SOUPEŘI – vidět soupeře jako dar, díky kterému se můžeme zlepšovat.
  • ROZHODČÍ – respektovat výroky rozhodčích i přesto, že občas dělají chyby. Jsou to také jenom lidi. Vyzkoušejte na tréninku (po předešlé domluvě), jak hráči respektují hru – schválně pískejte špatně fauly, a uvidíte, kdo si zachová chladnou hlavu.
  • SPOLUHRÁČI – bez nich nemůže existovat tým. Vážit si jich a neztrapňovat je, jak na tréninku a zápase, tak mimo hřiště.
  • JÁ – snažím se ze všech sil respektovat hru, protože to ukazuje jaký jsem člověk a součást týmu. Nemusí to být vždy lehké a radostné, ale je to důležité!

Zodpovězte si v trenérském týmu a následně s hráči otázky týkající se tématu Respekt ke hře. Poté se rozhodněte, zda vám tento postoj vyhovuje a chcete ho následovat:

Proč je důležité ctít hru?
Jaké položky spadají do Respektu ke hře (ROOTS)?
Souhlasíte s tím, aby náš tým Respektoval hru? Proč?

Zdroje:

– http://www.positivecoach.org/

– korektura Dominik Pultera

– foto Andrea Havettová

Kurz: Trenér s dvěmi hlavními cíli

pca

Podle online kurzu od Positive Coaching Alliance, by měl každý trenér mít 2 cíle: vyhrát a učit životní lekce.

Zajímavou formou bylo odprezentováno jak motivovat a podporovat naše svěřence, důležitost respektování sebe samého, rozhodčích a spoluhráčů a především ukázka toho, jak děti vychovávat. Není nad to využít sportovní hřiště a situace k tomu, abychom z hráčů udělali správné a férové lidi.

Online kurz „Double-Goal Coach I: Coaching for Winning and Life Lessons“ mi zabral cca 2,5 hodiny. Přednášky měly 4 moduly a byly zakončeny závěrečným testem. Kromě hlavních informací byla součástí kurzu také videa a interaktivní cvičení.  Všechny nové poznatky a materiály budou rozhodně využity v nadcházející sezóně! Doporučuji všem trenérům z jakékoliv sportu.